Satan - diskuse

Pojďme diskutovat na téma:

Upozornění: V tomto tématu uvádím pouze své názory a postřehy. Nechci nijak hanobit jakékoli náboženství, rasu či jiné přesvědčení.

Satan je mytologická postava zla, v náboženství je zmíněn v Bibli, Novém zákonu a Koránu.

Uvedu zde pár svých názorů a postřehů, budu rád, když mě bude někdo opravovat.  Já jeho diskusi zveřejním, když bude k věci. 

Nejdříve několik „faktů“: tedy z Wikipedie

Judaismus

V Tanachu - hebrejské bibli (tj. ve Starém zákoně dle křesťanství) je Satan popisován jako jeden ze „synů Božích“ (tj. andělů), jehož Bůh využívá ke zkoušení lidí z různých důvodů obvykle souvisejících s jejich úrovní zbožnosti (Jób). Pozdější židovská exegetická tradice ztotožňuje Satana s dalšími biblickými elementy, vesměs ztělesňující negativní vlastnosti, např. had (tj. zkouška Adama a Evy v knizeGenesis). V Talmudu, Midraších a některých dílech Kabaly je Satan někdy nazýván Sama’el, Ašmodaj (Asmodeus) a dalšími jmény, pocházející vesměs z perštiny nebo řečtiny; nicméně většina židovské literatury je toho soudu, že Sama’el je jiný anděl (jeho negativní vztah k Izraeli je způsoben tím, že slouží jako anděl - zástupce Říma, tj. protivníka Izraele). V oborech angelologie a démonologie tato různá jména někdy označují řadu různých andělů a démonů a panuje značná neshoda ohledně toho, zda jsou některé z těchto bytostí skutečně zlé, nebo pouze dělají „svou práci“.

Křesťanství

V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a lidstva. Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo „ďábel“.

Některé církve se domnívají, že Satan je jen alegorie.

Islám

V islámu je Satan znám jako Iblís (إبليس, zkomolenina z řeckého diabolos) nebo Šajtan (شيطان, z hebrejského Satan), který byl náčelníkem andělů, než neuposlechl Alláha (Boha) tím, že nepadl na zem před Adamem, protože nepřijal člověka jako sobě nadřízeného. Islám popisuje Satana jako džina, bytost stvořenou z ohně, a ne ze světla, jako andělé.

Pohanství

Satan je postava figurující výhradně v abrahámovských náboženstvích (judaismus, křesťanství a islám), nicméně jeho existence byla častokrát zdůrazňována na základě existence mnohočetných pohanských božstev, obzvláště s ty, které měli se Satanem podobné rysy. Jedná se zejména o zlá negativní božstva, bohy podsvětí, nebo jen bohy kteří mají na hlavě rohy či parohy. Se Satanem byli často slučováni například severogermánský Loki nebo slovanský Veles. Veles je bohem podsvětí, bývá zobrazován s rohy a velice se podobáčertu, naproti tomu Loki je bohem lsti, faleše a podvodu, výjimečně je popisován také jako bůh ohně. Jedním z nejčastějších jmen, kterým je satan - ďábel označován, je Belzebub. Slovo pochází rovněž z hebrejštiny a je ironického až urážlivého charakteru. Jedná se pravděpodobně o posměšnou zkomoleninu jména božstva Ba’al zevul (Pán výšiny) na Ba’al zevuv (zebub), dosl. „Pán much“^[zdroj?]. V 2. knize královské je zmiňován jako bůh pelištejského města Ekronu. Baal byl bohem, jehož kult byl silně rozšířen mezi semitskými národy obklopující Izrael.

Lucifer a Éósforos

Ve starověkém Římě byl Lucifer původně pohanským božstvem, jehož funkce souvisela se světlem a s jitřenkou. Je římskou verzí řeckého boha Éósfora (Fósfora), který měl stejné funkce jako Lucifer. Byl popisován jako syn bohyně Éós a titána Astraia a zobrazován jako mladík se zapálenou loučí. Jméno Éósforos pochází z řečtiny a znamená doslova Světlonoš. Jméno Lucifer pocházející z latiny znamená totéž. V knize Izajáš je „Syn úsvitu“ ztotožňován s babylónským králem, proto jeho pozdější negativní konotace.

Zoroastrismus

V zoroastrismu a také ve starověkém mithraismu figurovala postava velice podobná Satanovi - Agra Mainju (zlý duch) neboli Ahriman. Jeho příbuznost se Satanem potvrzuje nejen jeho povaha, ale také zobrazení, neboť na mincích byl zobrazován jako ďábel s rohy^[zdroj?].

Zobrazování Satana

V historii umění i literatury byl Satan zobrazován četnými způsoby. Podle populárního výkladu knihy Genesis^[zdroj?] je Satan ztotožňován shadem, který přesvědčil Evu, aby okusila zakázaného ovoce; tak byl Satan často zobrazován jako plaz. Ve skutečnosti však Genesis přímo netvrdí, že by had měl další identitu, ať už Satana nebo jakoukoli jinou. Řada biblistů tvrdí^[zdroj?], že had v ráji je prostě had, schopný mluvit, argumentovat a pokoušet Evu, protože jako v mnoha jiných mýtech o stvoření světa to slouží vysvětlovacímu účelu.

Populární obraz Satana, přejatý ze zobrazování řeckého boha Pana, je kozlu podobný netvor s rohy a kopyty držící trojzubec. V moderní době se tento kozlovitý obraz Satana upravil do lidštější podoby snědého, hrozivě vyhlížejícího muže s bradkou. Satan bývá také zobrazován jako šarmantní a přitažlivý muž, což odpovídá populární mytologii, podle níž Satan získává duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Vzácně je Satan zobrazován jako potměšilá žena, jako např. ve filmech Smlouva s ďáblem(2000), ale i Umučení Krista (2004). Existuje také několik obrazů Satana jako krásného anděla.

Tak to by bylo, teď přidám pár obrazů ke kterým si dovolím nějaký komentář. Rozhodně případně přidám i váš komentář, jestli nějaký bude:

 Středověká Iluminace (Satan jako Antikrist)

Dá se říci (dle mého názoru), že je to jedno z klasických vyobrazení Satana ve středověké literatuře. Je zde vlastně vyobrazen veškerý zhmotnělý strach ilustrátora. Hrůzná zvířecí podoba Satana na hrůzném koni. Dle mě, kdybyste dali za úkol středověkému dítěti vyobrazit příšeru a vezměme v úvahu dostupné hrůzné informace té doby, nedopadlo by to asi o mnoho jinak.Snad za zmínku stojí koruna, bez které by to byl pouhý démon, ale s ní je to král démů. Jen na okraj mi to trochu připomíná českého lva, kterému je špatně a prchá na chcíplém koni.

   Tento obraz je datován přibližně r. 1750.

 Zde bych se postupně pozastavil nad jednotlivými postavami. No jenom to vyobrazení. Kolikrát jsme již viděli v kostelech vyobrazení nebe, jakož to domov andělů a čistých duší. Naprostá většina andělů a boha samotného se povalují, nebo posedávají na oblacích. Pěkných, mohutných, bouřkových mracích. Ovšem, že když pozvedneme zrak a uvidíme vysokou až několika kilometrovou oblačnost je skoro nemožné, že by po ní nedalo chodit. Ano, andělé jsou vlastně fluida, duše a navíc většinou okřídlené, ale kde tedy jsou, když je úplně jasno? Cestují snad na oblacích na jiném místě naší planetky?  Jak mohou dávat pozor na své ovečky?

   Zobrazení boha. Také dá se říci klasické křesťanské. Vymydlený stařík obklopený anděly a andílky. Postava starce by měla patrně vyjadřovat moudrost nabytou věkem. Tedy otázka. Jak by měli vyobrazovat boha umělci za dalších 17 století, když bůh je zde od počátku věků a v 17. Století je „již“ stařec. Andílci a andělky (ve většině případů jsou to ženy) mají asi znázorňovat lásku k rodině. Jen poznámečka, v raném křesťanství byly vyobrazovány ženy nahé a vnadné, jako ukázka čistoty a mateřství. Jenže kněží v celibátu jsou taky jen muži a …… K tomu se ale dostanu později.

Postava Satana. Je to urostlý muž tmavé pleti. Proč tmavé pleti? Znázorňuje to snad temnou stránku jeho bytí? Pak tedy chudáci černoši. Netopýří křídla jsou rovněž znakem temnoty a noci. Zaujalo mě, že Satan se nedívá na boha, ale na anděla pevně svírajícího mrak. Ukazuje směrem pryč . Jde mu tedy o duši toho anděla, kterého vyzívá aby ho následoval? Vyobrazený bůh naznačuje Satanovi, aby odešel. Ty dvě postavy vpravo nad Satanem stojí také za zmínku. Jedna jako by bránila a ochraňovala tu druhou. Obě se dívají na Satana. Jenže ani jedna z nich nemá křídla. Jsou to tedy dle křesťanského výkladu nebeské duše, ale ne andělé. Proč tedy Satan nabádá anděla a ne „pouhou“ duši na nebe vzatou? Další andělé v klidu shlížejí z nebes. Je tedy návštěva Satana na nebesích běžnou záležitostí? Není snad Satan přikován v pekle? Jde li tedy pouze o démona, jak se tedy mohl dostat až k samotnému bohu?

Vzhledem k datování obrazu se autora asi těžko zeptáme.    

Archanděl Michael v boji s Ďáblem r. 1610

Toto vyobrazení je dalším a velmi účinným vyobrazením křesťanského strašáka a to Poslední soud. Apokalipsa, kdy je hra dohrána. Poslední bitva mezi dobrem a zlem. Bratr povstane proti bratru…..Mnoho kněží rádo využívalo soudný den jako úděsnou vizi ve svých plamenných kázáních. „Zhřešili jste! Až nadejde konečný den zúčtování a Satan se svými služebníky bude navěky poražen boží armádou v čele s Archadělem Michaelem, zůstanou jen ti, kteří jsou v božích očích toho hodni.“Není divu, že po takovém hodinovém kázání o věčném utrpení a smažení se, zatím co druhá strana se bude oddávat věčné blaženosti, asi lezly oči chudých rolníků z důlků. Nevěšte však hlavu, po mši si u dveří kostela můžete koupit odpustku, pak stačí párkrát zdrávas Maria a několik otčenášů a miska vah stoupá zase strmě k nebesům.

                U toho se nedá nepozastavit. Někteří chamtivý kněží sytém vydírání na základě viny v očích božích vymysleli skoro dokonale. Pravděpodobně se jim zdál prodej odpustků slabý. Prostý lid neustále masírovaný hrozbou božího hněvu nehřešil tak často. Byly k tomu vychováváni od útlého věku, hrozilo jim pohrdání v očích božích, ale mnohdy i sociální vyloučení, které je v extrému mohlo dohnat až ke smrti v hanbě a chudobě. Tak tedy kněží přišli s tím, že zhřešit se dá i pomyšlením na hřích. Podle mě je to úchvatné. Myšlenka hříchem. Dokážu si představit, jak chasník jde v poledne napojit koně k rybníku. Tady tři mladé pradleny máchají prádlo klečíc na dřevěném molu. Ten úchvatný pohled v naprosté většině zdravých chlapů musí vyvolat jen jedinou myšlenku. Zrovna tak ženy máchající prádlo pohled na těžkou prací vymakané tělo rolníka nemusí nechat zcela chladné. Kam se chci tedy dostat. Bůh je vševidoucí a vševědoucí. Před ním to nezamaskuju, že jsem myslel na smilstvo a možná jen jedno u rybníka s koňmi. Zhřešil jsem a teď když mám dost času za pluhem se mi to rozleželo v hlavě. Vyrazím do kostela s tím něco udělat.  Ano je to velmi hrubě a zkráceně nastíněná pravděpodobná psychika tehdejších lidí. Faktem je to, že už myšlenka na hřích je samotným hříchem. Dokonalý nástroj pro manipulaci s lidmi.

                Zpět k obrazu. Jen jsem si ještě povšiml, že Satan má zde vyjímečně vyobrazena svá křídla z pavích per jako symbolu pýchy.

          

Satan mučení Job a jeho rodiny r. 1826

Tento obraz je zajímavý už tím, že satan je zde s andělskou tváří a jakou si svatozáří. Chrlí plameny na Joba a jeho rodinu a na zádech má netopýří křídla.  Satan je pyšný svržený anděl. Proč by měl tedy být vyobrazován jako stvůra? Uvádí se snad, že po svržení do lůna pekel změnil se ve stvůru? Pokud ano prosím napište mi to do kometářů, opravím a budu citovat.

 

Satan svádí Ježíše r. 1854

Zde opět Satan vyobrazen s netopýřími křídly. Ale opět s tmavou barvou kůže. Satan nabízí všechny hmotné statky a Ježí pokazující do nebes zůstává věrný svému otci a duchovnímu životu. Zde ještě musím zjistit, zda se Satan dle doložených písemností setkal s Ježíšem a jak to vlastně dopadlo. Doplním.   

Satan – konec 14. Století

Toto je úchvatné vyobrazení Satana, dokonce tříhlavého se dvěma ocasy v kabalistickém stylu. Vyzjistím doplním.

   

Kostel Norte Dame konec 16 st.

Toto zobrazení Satana ve Francouském kostele je zajímavé v mnoha ohledech. Satan má prasečí obličej. (ve většině případů bývá zobrazován s obličejem kozla), kozí uši, beraní rohy a jaký si další roh vyrustající z temene hlavy. Další zajímavostí je, že je zde vyobrazen s ženským poprsím.

Ďábel z Codex Giggs slavné knihy ze 13 století.

I k tomuto vyobrazení se zákonitě musím ještě vrátit. Tak to by měl „zaručeně“ vypadat ďábel jelikož tento obraz je v knize napsané na jeho zakázku.

Nejprve bych chtěl doplnit shora slíbené informace a pak se pustím do dalších rozborů této kontroverzní a nedílné postavy dějin lidstva.

Omluvte prosím pravopisné chyby a překlepy. Tento blog šiju „horkou jehlou“. Jsem rád když mám na něj chvilku času a správnou náladu.